Jan Bartoš je umělec nevšedního talentu, jenž své kvality nesčetněkrát potvrdil při mnoha příležitostech.

Jiří Bělohlávek

Jan Bartoš je jedním z mých nejpůsobivějších a nejzajímavějších mladých kolegů. Virtuozita se v něm snoubí s hlubokým přemýšlivým muzikantstvím. 

Alfred Brendel

 

Jan Bartoš je nevšedním typem hudebníka, skutečnou osobností.  

Ivan Moravec

Jan Bartoš svou hrou vždy dosvědčuje, že je obdařen velikým nadáním a obdivuhodným způsobem je umí dát do služeb jakéhokoliv úkolu. V jeho interpretaci se jedinečným způsobem snoubí srdce s rozumem a výsledek posluchače vždy dojme.

Jakub Hrůša

Jan Bartoš je ve fyzickém projevu u nástroje neokázalý, vnořený do vlastního nitra, přitom od sebe zcela ustupuje, aby dal vyniknout hudbě. Není to jen otázka povahy, ale také sebekázně

a schopnosti soustředit veškerou energii jen a jen do hry, z níž poté tryskají silné emoce. Ví přesně, kdy se v hudbě krátce nadechnout a kdy ji nechat rozeznít do větší šíře. Přirozeně přechází z meditační nálady do strhující bouře, z bezútěšnosti k naději.

Dina Šnejdarová, Harmonie

ŽIVOTOPIS

Jan Bartoš je zahraničním tiskem popisován jako „jeden z nejlepších evropských klavíristů“ a „citlivý a rafinovaný interpret“. Jeho alba pro vydavatelství Supraphon získávají uznání domácí i zahraniční kritiky (Gramophone, Diapason, BBC Music Magazine, The Sunday Times, Diapason, Fanfare a další). Jeho nové album s nahrávkou klavírního díla Leoše Janáčka získalo ocenění Editor’s Choice v zářijovém vydání proslulého anglického hudebního magazínu Gramophone: "Jan Bartoš vás vtáhne do Janáčkova podmanivého světa zvuku hudbou, která je otevřená a přece jaksi osobní, jejíž každý řádek i detail je proveden již od samého začátku s představivostí a  hlubokou přemýšlivostí." Jeho dvojalbum, Beethovenovy Sonáty, získalo nejvyšší hodnocení v BBC Music Magazine: "Všechno na této nahrávce je vynikající...Jeho přístup ke klavíru je nad míru vytříbený...Arietta op. 111 je zde tak nádherná, že by bylo ztrátou času pro ni hledat ta správná slova." Jeho mozartovská deska, kterou natočil s Jiřím Bělohlávkem a Českou filharmonií, byla významným americkým kritikem Bernardem Jacobsonem zařazena mezi „Best of 2017“ na serveru Seen and Heard International: "Bartoš nabízí přednes, který by bylo možné charakterizovat jako „hluboce promyšlený“. Jeho klavírní umění pokrývá škálu od výmluvnosti lidské řeči až po eleganci zpěvu s naprostou přirozeností".

 

Legendární klavírista Alfred Brendel pozval Jana Bartoše k účinkování v rámci svých přednášek v sezoně 2019/2020. V příštích dvou sezónách bude rezidenčním umělcem Pražského komorního orchestru. Kromě sólových a komorních koncertů provede i komplet pěti klavírních koncertů Ludwiga van Beethovena v pražském Rudolfinu. V listopadu se představí sólovým recitálem na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného, provede Janáčkovo kompletní klavírní dílo na Mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno.

 

Jan Bartoš koncertoval v mnoha evropských zemích  stejně jako v Asii a USA (Carnegie Hall, Juilliard School, Merkin Concert Hall, Rockefeller University v New Yorku, ad.). V roce 2009 debutoval v New Yorku v Beethovenově Klavírním koncertu č. 5 s Manhattan Philharmonia.

 

Jan Bartoš je vítězem tří soutěží v New Yorku – 2009 Mieczyslaw Munz, 2008 Zaslavsky-Koch a 2004 Peter S. Reed.  V roce 2006 získal 1. cenu na soutěži Rotary Musikförderpreis v německém Norimberku a v roce 1999 zvítězil v soutěži Concertino Praga. Dále je držitelem prestižních ocenění Rucorva Trust Award v Holandsku, Schimmel Prize v Německu a stipendistou Ministerstva kultury ČR.

 

Jan Bartoš spolupracoval s významnými dirigenty, např. Jiřím Bělohlávkem, Jakubem Hrůšou, Kristjanem Järvim, Kennethem Kieslerem, Tomášem Hanusem, Ondrejem Lenárdem, Andreas Sebastianem Wieserem a mnoha dalšími.

 

Jan Bartoš byl posledním žákem klavíristy Ivana Moravce. V České republice studoval ve třídách Martina Ballýho a Miroslava Langera, v zahraničí pokračoval pod vedením Zenona Fishbeina, Jamese Tocca a Leona Fleishera. V posledních letech studuje soukromě u Alfreda Brendela. V New Yorku se také intenzivně věnoval komorní hudbě pod vedením Roberta Manna (Juilliard String Quartet) a Lawrence Duttona (Emerson String Quartet). Je držitelem Professional Studies Diploma

z Manhattan School of Music v New Yorku a doktorátu Akademie múzických umění v Praze. 

 

Jan Bartoš je zakladatelem a ředitelem mezinárodního festivalu a institutu Prague Music Performance. Od roku 2019 je zároveň uměleckým ředitelem mezinárodního festivalu Americké jaro.

RECENZE

Recenze janáčkovského alba na Aktuálně.cz

Bartošova klavírní nahrávka: snad nejpůsobivější obraz z hlubin Janáčkovy psychiky

 

GRAMOPHONE

Jan Bartoš hraje Janáčka

Jan Bartoš vás vtáhne do Janáčkova podmanivého světa zvuku hudbou, která je otevřená a přece jaksi osobní, jejíž každý řádek

i detail je proveden již od samého začátku s představivostí a hlubokou přemýšlivostí.

 

Jan Bartoš navazuje na své dvě první nahrávky vydané na Supraphonu, první zasvěcené Mozartovým klavírním koncertům (10/17) a druhé Beethovenovým sonátám (A/18), diskem Janáčkovy klavírní hudby, který snadno obstojí vedle takových určujících janáčkovských skvostů, jež vytvořili Rudolf Firkušný (DG, 6/72), Charles Owen (Somm, 7/03) a Håkon Austbø (Brilliant Classics). Stejně jako jeho učitel Ivan Moravec přijímá Bartoš Janáčkův intimní, hovorný zvukový svět takový, jaký je, a vnitřně se s ním ztotožňuje, přičemž dodává často chladným texturám skladatele tónovou plnost

a mihotající se průsvitnost.

 

Bartoš si však současně zachovává klasickou odměřenost a zůstává věrný zápisu. V Adagiu Sonáty je jedním z mála klavíristů, kteří dokáží zřetelně značená marcata a staccata provést tak, aby byla smysluplně slyšitelná. V úvodních a závěrečných pasážích zase slyšíme, jak Bartoš (stejně jako Moravec) prudce uvolňuje pravý pedál, aby zde skutečně vynikly svérázné šestnáctinové pomlky.

I v katalogu hemžícím se skvělými provedeními cyklu V mlhách (Zcela jedinečná je zpěvná intimita živé nahrávky Piotra Anderszewského z Carnegie Hall – Virgin/Erato, 08/2009), Bartošovo podání odhaluje fascinující detaily, které si můžeme vychutnat.

Ve třetí části vynáší levou ruku do o něco více povzbudivě rytmické polohy než jsme obvykle zvyklí slýchat, a dává si pozor na to, aby se nenechal unést neúprosnými akcenty středního appassionata

ve vyvrcholení a nepřerušil tak plynulý proud narace. Bartoš nám zprostředkovává decentní, avšak postřehnutelné rozdíly překotných změn mezi polohami Presto a Meno mosso v poslední části, což se lehko řekne, ale hůř provádí.

Bartošův dar pro skvěle vybroušenou charakterizaci se dále projevuje v průběhu výběru z cyklu Po zarostlém trávníčku. Za pozornost stojí například jeho diskrétní posuny v důrazu na opakování ve skladbě Naše večery, perfektně načasované accelerando a návrat do tempa ve skladbě Pojďte s námi! nebo to, jak gradace témbrů ve skladbě Tak neskonale úzko podtrhují skrytou komentující úlohu středních hlasů. Přestože Janáčkovy rané Thema con variazioni obsahují jen náznaky jeho vyspělého stylu, jeho mazaná přisvojení Mendelssohna, Schumanna a Brahmse nepůsobí neskrytě nepůvodně. Bartoš si zde zjevně užívá detaily jako posedlé rytmy třetí variace, šestou variaci zase vyzpívá odspodu nahoru

a nechává se při tom vest hutným basem.

Doprovodný text k albu sestává z obsáhlého rozhovoru mezi Bartošem a muzikologem Jiřím Zahrádkou, který se tímto repertoárem detailně zaobírá. Text tak poskytuje cenný dodatek

k znamenitě provedené a vysoce uspokojující nahrávce, která by neměla uniknout žádnému obdivovateli Janáčka.

Jed Distler, září 2019

DIAPASON

"Jan Bartoš ví, jaký smysl dát tomu či onomu dozvuku, jak volně přistupovat k metru či jak vést hlasy, aniž by nám však chtěl dávat lekci analýzy. Postupuje velmi citlivě, projevuje rozmanitost artikulace a přistupuje k programu se vzácnou inteligencí."

Nicolas Derny, září 2019

BBC MUSIC MAGAZINE

"Bartoš dokáže skvěle vystihnout intimní charakter těchto neokázalých skladeb pomocí nádherných legatových linek... toto skvěle nahrané album si bezesporu zaslouží doporučení."

Jan Smaczny, září 2019

THE NEW LISTENER

"Klavírista Jan Bartoš přistupuje ke každé ze skladeb specifickým způsobem. V případě raných variací vyvolává téměř klasickou atmosféru na způsob Beethovena či Mendelssohna, s důrazem na jasné a virtuózní vedení melodie. Romantické miniatury z cyklu „Po zarostlém chodníčku“ znějí pod jeho prsty něžně, melancholicky, ale ne sentimentálně, přičemž zvuková průzračnost zůstává zachována."                                

Oliver Fraencke, srpen 2019

 

ORF Radio

"Vřelý a současně transparentní zvuk jeho klavíru odhaluje skrytou melancholii skladeb. Bartoš věnuje pozornost i drobným detailům a dává tak hudbě hlubokou výmluvnost."  

Rainer Elstner, srpen 2019 

 

PIZZICATO

"V jeho podání zní hudba velmi prostě a soustředěně – a zároveň tvoří mocné narativní proudy, jež fascinují bohatstvím detailů. Bartoš má k Janáčkovi blízko svým krajovým původem a toto pochopení Janáčkova světa dokáže artikulovat mistrovsky, s jemnými nuancemi, napětím a přesvědčivostí."                                                                

Remy Franck, červenec 2019

MusicWeb INTERNATIONAL

„Jeho klavírní tón je nádherně průzračný, a přesto má v sobě spoustu vřelosti… Bartošovy běhy v tichých pasážích jsou úchvatné, připomínají šňůru perel. Tento poslední žák Ivana Moravce je obstojnou alternativou k Firkušnému.

Leslie Wright, červenec 2019

 

BBC RADIO 3 RECORD REVIEW

„Jan Bartoš rozumí Janáčkově hudebnímu jazyku instinktivně, což se v jeho projevu zračí v intimitě spojené s intenzivními emocemi. Zvuk nahrávky je detailní a osobní a dobře se hodí k jeho stylu hry.

Andrew McGregor, červen 2019

 

EUROPADISC I THE DISC OF THE WEEK

Sonáta 1.X. 1905 je jedním z Janáčkových nejodvážnějších a nejpronikavějších děl a Bartoš bezchybně uchopuje jeho bolestnou naléhavost prostřednictvím hry plné strhující zemitosti spojené s impozantní technikou… Tento disk, který byl skvěle nahrán týmem Supraphonu a který doprovází nesmírně zajímavý přepis rozhovoru mezi Bartošem a předním odborníkem přes Janáčka, Jiřím Zahrádkou, by neměl chybět v žádné vážně myšlené sbírce Janáčkových děl, neboť na poli této hudby jednoduše exceluje

ve všech ohledech. Každá, kdo se zajímá o klavírní hudbu 20. století, českou hudbu nebo jen dobrou hudbu, by si ho neměl nechat ujít.

Červen 2019

BBC MUSIC MAGAZINE

Jan Bartoš hraje Beethovena

PROVEDENÍ ★★★★★ 

ZVUK ★★★★★

 

Český klavírista Jan Bartoš uvádí tento dvojitý disk krátkou předmluvou, v níž se zamýšlí nad strategií alba. S přihlédnutím

k různorodosti Beethovenova díla a ke zjištění, že skladateli mohlo trvat desítky let než se jeho myšlenky plně rozvinuly, vysvětluje Bartoš proč dospěl k tak neobvyklým spojením. Bartoš se může pyšnit vznešeným původem – byl posledním studentem Ivana Moravce a studoval i u Alfreda Brendela – a jeho přístup ke klavíru je nad míru vytříbený. Všechno na této nahrávce je vynikající, ale rovněž to vyvolává překvapení: Koho by kdy jen napadlo, že provedení Sonáty C Dur op. 2 č. 3 posluchači učaruje více než brilantně zahraná Appassionata?

 

Pod Bartošovým hřejivým, pružným a disciplinovaným úhozem se vynořuje prví věta této virtuózní, rané sonáty ovlivněné Haydnem s neuspěchanou velkolepostí, Adagio se odvíjí ve vší vznešenosti a Scherzo i závěrečné Allegro se obejdou bez jakýchkoliv teatrálností. Sonáta E dur bývá občas zavrhována jako triviální, ale delikátnost Bartošova přístupu v ní odhaluje jak její kvartetové textury, tak její kradmou decentnost. Bartoš možná nedokáže ze 32 variací vytáhnout kouzelný šerosvit jako se to podařilo Evgeny Kissinovi na nahrávce Deutsche Grammophon minulý rok, ale více než dostatečně obhajuje své tvrzení, že Beethoven sám považoval toto mimořádně nahuštěné dílo jako laboratoř pro budoucí hudební pokusy.

 

Bartoš pojímá Bagately op. 126 jako přechod mezi Devátou symfonií a pozdními kvartety a dovoluje zvukovému světu každé

z nich, aby se rozvinul a našel si svůj skutečný charakter. Arietta op. 111 je zde tak nádherná, že by bylo ztrátou času pro ni hledat ta správná slova. Její  poklidná krása plane zářivým plamenem, načež se odevzdává do extatického, trylky ověnčeného závěru.

Michael Church, říjen 2018

 

SEEN AND HEARD INTERNATIONAL, THE BEST OF 2017

Bartoš nabízí přednes, který by bylo možné charakterizovat jako „hluboce promyšlený“. Jeho klavírní umění pokrývá škálu od výmluvnosti lidské řeči až po eleganci zpěvu s naprostou přirozeností.

Bernard Jacobson, prosinec 2017

 

 

THE SUNDAY TIMES

Nedávno zesnulý Jiří Bělohlávek a jeho orchestr si libují v Mozartových temných, dramatických harmoniích připomínajících Don Giovanniho, zatímco ze svěží artikulace a zpěvného legata sólisty je neustále cítit elán radostnějších komedií skladatele.

Hugh Canning, srpen 2017